Malování ústy – rozhovor s malířem Pavlem Hejhalem

 

Narodil se v roce 1983 v Písku a nyní žije v Jižních Čechách na Milevsku. Studoval střední průmyslovou školu ve Volyni obor nábytkářství. V roce 2002 měl velmi těžkou autonehodu, při které ochrnul od ramen dolů.

I přes to se začal aktivně věnovat malování ústy a neztratil chuť do života.

Bavíme se o malíři Pavlovi Hejhalovi.

Přečtěte si rozhovor s malířem Pavlem Hejhalem o tom, jaké byly jeho začátky, jaké pomůcky jsou k malování ústy potřeba, jak technika malování ústy vlastně funguje a kde můžete jeho obrázky vidět.

 

Rozhovor s malířem Pavlem Hejhalem

 

1) Jak jste se dostal k technice malování ústy a jak dlouho vám učení trvalo?

„V roce 2002 v prosinci jsem měl autonehodu. Při ní jsem si poranil krční páteř, porušil míchu a v důsledku toho ochrnul od ramen dolů včetně bránice. S dýcháním mi tedy pomáhá plicní ventilátor. A kvůli této obrovské životní změně jsem se postupně dostal i k malování ústy.“

„Když se můj stav stabilizoval, říkala mi moje rehabilitační sestra Lenka, že existují lidé, kteří malují ústy a jestli bych to také nechtěl zkusit. Nejprve jsem si myslel, že se zbláznila, že něco takového se přeci nemohu naučit. „

„Po jejím naléhání jsem to ale přesto zkusil a již u toho zůstal. Díky této technice jsem se naučil i podepisovat a mohu mnohem jednodušeji řešit úřední úkony.“

 

2) Jaké byly začátky v malování? Co pro vás bylo nejtěžší překonat?

„Začátky malování byly těžké hlavně proto, že nikdo nedokázal poradit jak na to. Nikde se to člověk ani nedočetl. Nakonec si asi každý musí najít tu svoji vlastní metodu.“

„Když jsme začali uvažovat o tom, že budu zkoušet malovat ústy, přemýšleli jsme, co k tomu budu potřebovat.“

„Bylo nutné najít stojánek, na kterém by byla deska s papírem. Použili jsme jednoduchý stojánek ze školních potřeb, který jsme postavili na stůl.“

„Dále bylo potřeba vymyslet, jak vylepšit tužku.“

„Jednak byla příliš krátká a můj obličej byl tak blízko papíru, že stačila malá chvilka a bolely mě z kreslení oči – takhle bych si je brzy zkazil.“

„A druhá nepříjemná věc byla, že konec tužky se při stisku zubů začal drolit. Do úst mi padaly malé kousky laku.“

„Chtělo to nástavec, který by tužku prodloužil.“

„Taťka mi vyrobil dřevěné tyčky s dutinou, do které se nasunula tužka a pastelky. Vzdálenost od papíru už byla příjemná a mohl jsem začít zkoušet techniku malování ústy.“

 

Čtěte také: Olejomalba snadno a rychle – technika Bob Ross

 

„Nejprve jsem vyzkoušel držet nástavec z bukového dřeva mezi předními zuby a jazykem jsem konec tyčky přitlačoval k patru.“

„Ale od této techniky jsem upustil. Tužka nebyla v ústech stabilní. Měl jsem pocit, že by mi mohla vlétnout do krku. Zároveň jsem nemohl přitlačit na tužku a nevedl se mi provést přímý kontrolovaný tah.“

„Nakonec jsem si našel techniku, kterou používám do dnes.“

„Konec dřevěného nástavce mám lehce stisknutý mezi pravými stoličkami. Samotný nástavec s tužkou směřuje z úst mírně šikmo tak, že hrot tužky mám přímo před sebou.“

„Přišel ale další problém. Když jsme začali tužku a pastelky ořezávat, ty se začaly opět krátit a byly blízko papíru.“

„Vymysleli jsme tedy s taťkou nástavec z hliníkové trubičky.“

„Na jednom konci je vsazen dřevěný konec, který mohu dobře uchopit zuby. A na druhém konci je šroubek, který uchytí pastelku. Když se řezáním zkrátí, tak šroubek povolíme, pastelku posuneme dle potřeby a opět zajistíme.“

„Tento mechanizmus se mi osvědčil a pracuji s ním dodnes.“

 

3) Můžete nám v krátkosti popsat, jak malování ústy funguje? Na co si dávat při malování pozor co je potřeba dodržet?

„Postupem času jsem si osvojil držení nástavce natolik, že dnes už vůbec o úchopu nepřemýšlím. Je to tak automatické, jako když si člověk bere tužku do ruky.“

„Také už o tom nepřemýšlí. Myšlenky už se pak ubírají stejně jako při kreslení rukou.“

„Jak moc na tužku přitlačit, jak vést tahy, abych dodržel perspektivu, nepřetahovat atd.“

„Já jsem si osvojil hlavně techniky s ostrým hrotem jako je kreslení tužkou, pastelkami, uhlem, olejové pastely, perokresba.“

„Se štětcem jsem malovat zkoušel, ale zatím mi to moc nejde.“

„Před úrazem jsem studoval nábytkářskou průmyslovku, a protože mám ke dřevu blízko, tak jsem si vymyslel vlastní techniku – zkusil jsem pájet malou pájkou na nástavci do dřevěné destičky a takto vytvářet obrázky.„

 

4) Používáte nějaké speciální pomůcky pro malování? Můžete všem, co chtějí začít nějaké doporučit, které se vám osvědčili?

„Co se týká speciálních pomůcek, tak pro mne jsou nejdůležitější ty nástavce na prodloužení a uchycení pastelek.“

 

Čtěte také: Olejomalba – výroba vaječné tempery

 

„Potom potřebuji stojan, na který dám desku s papírem. A abych mohl používat více pastelek a nemusel u sebe pořád někoho mít, aby mi měnil pastelky, vymysleli jsme si takový držák.“

„Je to kus dřevěné fošny s vyvrtanými otvory vedle sebe v několika řadách. Do otvorů si nastrkám pastelky s nástavci a vše mám blízko úst tak, že si mohu jednotlivé nástavce s pastelkami vybírat, vyndávat a vracet do držáku. Celý ten kvádr z fošny je na destičce na jednom šroubu, aby se s držákem nechalo pootočit a usnadnil se mi tak výběr nástavců.“

 

5) Kolik času vložíte do namalování jednoho obrázku?

„Záleží na složitosti námětu, počtu detailů atd. Maluji po částech. Někdy hodinu, někdy hodiny tři. Také podle toho, jak se cítím a jestli mne třeba nebolí krk.“

„Na průměrný obrázek velikosti A4 potřebuji tak 20 hod. čistého času kreslení.“

6) Kde můžeme vaše obrázky vidět „na živo“ a třeba si nějaký koupit?

„Mé obrázky můžete vidět na výstavách, které pro nás UMÚN pořádá. U Nakladatelství UMÚN je také možné si objednat jakýkoliv obrázek jako reprodukci – autorský tisk.“

„Originály obrázků se vracejí zpět ke mně a zatím jsem originály neprodával.“

 

7) Malujete i další obrázky, jako zvířata, hrady, vánoční svíčky – co vás baví nejvíce a co je nejtěžší pro vás namalovat?

„Rád maluji květiny a přírodu a také architekturu. S čím se potýkám, jsou postavy nebo lidské tváře. Mám radost, když to co maluji, vypadá alespoň trochu realisticky. A udělat tvář, která by nebyla podobná předloze, z toho bych neměl radost a netěšilo by mě to.“

8) Plánujete něco nového do budoucna?

„Zkusil jsem si teď dva obrázky vytvořit olejovými barvami na plátno. To je zase úplně něco jiného než kreslit pastelkami. V tomto bych chtěl zkusit pokračovat a zdokonalovat se.“

9) Co byste vzkázal všem, co začínají, nebo si malování ústy chtějí vyzkoušet?

„Kdo by chtěl zkusit malovat ústy, jen ať to zkusí. Lidé bez hendikepu si tak mohou udělat představu, co všechno to obnáší, než nějaký obrázek vytvoříme.“

„A lidé s hendikepem tak můžou objevit možnost jak tvořit, jak se vyjádřit, seberealizovat. Kdo to nezkusí, nemůže popravdě říci, že mu to nejde. V nejhorším případě člověk zjistí, že mu to opravdu nejde.“

„Napadá mě jedna taková kuriozita.“

„Tak, jak je člověk pravák nebo levák, stejně to je i v ústech. Zkusil jsem nástavec s tužkou stisknout mezi stoličky na levé straně a moc mi to nešlo. Bylo to vlastně stejné, jako když si pravák bez hendikepu vezme tužku do levé ruky a chtěl by psát či kreslit.“

Děkujeme za rozhovor a za tipy, které určitě pomohou všem, kteří o tom přemýšlí, nebo chtějí začít. Obrazy Pavla Hejhala najdete i na jeho webových stránkách www.pavelhejhal.com.

Čtěte také rozhovor s malířkou Veronikou Svatošovou a podívejte se i na její obrázky, které maluje ústy.

Zaujali vás rozhovory s Pavlem a Veronikou? Sdílejte je dál mezi své známé. Budeme rádi, pokud všem začínajícím malířům pomohou a třeba je postrčí k prvním krůčkům.